Jak vzniká biobavlna?

Biobavlna je přírodní, obnovitelné a biodegradabilní vlákno. Je přínosem pro výrobce a životní prostředí v tzv. rozvojových zemích (kde se v drtivé většině případů vyrábí) díky tomu, že předchází škodlivým vlivům z používání toxických chemikálií v konvenční textilní výrobě. Výsledný materiál je proto zdravější nejen pro Zemi, ale i pro lidi.

Pěstování surové biobavlny pro výrobu biobavlněných látek probíhá v režimu ekologického zemědělství. Bio zemědělci se musí řídit stejnými přírodními zákonitostmi jako při konvenčním pěstování. Rostliny rostou ve stejných obdobích a vyžadují stejné podnebné pásmo. Biotextilní výroba ale nectí pouze a jen zisk, jak je to běžné v konvenční výrobě. Jejím cílem je totiž získat co nejvyšší výnos takovým způsobem, který zachovává a podporuje přirozenou rovnováhu místního ekosystému. Surová biobavlna je díky eliminaci mnoha chemikálií mnohem čistší a je-li i následně zpracována v souladu s biotextilní certifikací, výsledná látka je mnohem blíže čistému přírodnímu stavu.

  • biobavlníky jsou pěstovány bez používání nebezpečných pesticidů, umělých hnojiv, defoliantů a dalších chemikálií, navíc rostliny nebyly geneticky modifikovány, takže podporují zdravější hospodaření i okolní ekosystém
  • během zpracovávání biobavlněných vláken jsou vyloučeny další desítky nebezpečných chemikálií, což je velmi přínosné pro širší místní ekosystém, lidi a zvířata
  • v továrnách na výrobu biotextilu je pracovní a sociální zázemí oproti konvenční výrobě pro dělníky na vysoké úrovni; pěstování biobavlny může drobným zemědělcům pomoci najít cestu ven z chudoby
  • biobavlna, pokud je i dále do podoby finální látky zpracována v souladu s biotextilní certifikací, neobsahuje alergeny, karcinogenní látky ani jedovaté chemikálie
Kapková závlaha na biobavlníkovém poli

Jednoduchý a levný systém pro kapkovou závlahu na biobavlníkovém poli zásadně šetří spotřebu zavlažovací vody. Foto: Frank Eyhorn, Indie

Nevládní organizace Textile Exchange publikovala minulý rok ve spolupráci s PE International výsledky osmnáctiměsíčního posuzování dopadu životního cyklu pěstování biobavlny na životní prostředí (Life Cycle Assessment – LCA). Vezmeme-li v úvahu i jen velmi stručné informace výše, výsledky ve srovnání s jinou nezávislou LCA studií o pěstování konvenční bavlny nepřekvapí:

  • biobavlna má o 46 % nižní potenciál přispívat ke globálnímu oteplování
  • o 70 % nižší potenciál k okyselování životního prostředí (jako jsou např. kyselé deště)
  • o 26 % menší potenciál k erozi půdy
  • o 91 % nižší spotřebu vody k zavlažování z podzemních a povrchových zásobáren
  • a o 62 % nižší spotřebu energií

Pojďme se ale podívat ještě hlouběji…

Místo toho, aby se použila průmyslová, geneticky modifikovaná a proti nemocem chemicky ošetřovaná osiva, farmáři vysévají takové rostliny, které v okolním prostředí dobře rostou a mohou úspěšně soutěžit s místnimi rostlinami. Pěstitelé biobavlny často vybírají odrůdy, které se přizpůsobily místnímu klimatu a proto lépe odolávají škůdcům a nemocem. Ať už se jedná o hmyz, plevel nebo nemoci, tak se jim zároveň a navíc snaží vždy alternativními postupy proaktivně předcházet místo toho, aby zasahovali až v okamžiku, kdy se objeví.

GMO bavlna

Bt bavlna (alias geneticky modifikovaná bavlna) – genetickou manipulací bylo dosaženo samovolné produkce pesticidu v každé buňce bavlny, který v přírodě jinak vylučuje půdní bakterie Bacillius thuringiensis. Bt bavlna však tento pesticid vylučuje v tisíckrát vyšší koncentraci, která lidem způsobuje alergické reakce s příznaky podobnými chřipce a kožními vyrážkami. Používání GMO plodin v přirozeném ekosystému způsobuje nepředvídatelné změny, protože příroda je ve své podstatě velmi živý a neustále se vyvíjecící organismus. Navíc škůdci si velmi rychle vypěstovali imunitu a pěstování Bt bavlny tudíž nebylo příliš úspěšné a nezřídka byly zaznamenány případy plošných fatálních selhání, což farmáře v mnoha případech dovedlo k bankrotu. Foto: Tim Dennehy

Díky zdravé půdě, kterou bio pěstitelé budují, jsou rostliny schopné se lépe vypořádávat s nemocemi a hmyzem. Zdravé životní prostředí jednoduše dává prostor tomu, aby vyrostly zdravé rostliny. Místo chemických postřiků proti škůdcům, zaplevelení a pro maximalizaci růstu používá systém pro pěstování biobavlny rotaci různých plodin, leguminózní rostliny (rostliny, které místo vyčerpávání dusíku z půdy jej do ní naopak dodávají), zelené hnojení, mechanickou práci a na minerály bohaté horniny. Mezi další široce používané postupy patří hnojení hnojem, ochrana biobavlníkového pole několika okrajovými řádky kukuřice nebo jiných rostlin, které hmyzu chutnají mnohem více než bavlník. Biodiverzita na poli kromě toho napomáhá i k vytvoření stabilnějšího, rovnovážnějšího prostředí. Škodlivý hmyz, který se na pole dostane, pomáhají také regulovat pasti na bázi feromonů či například i jejich přirození hmyzí predátoři. Jejich nalákávání se děje různými způsoby. Například v Tanzánii jsou mezi biobavlníkové keříky vysazovány slunečnice, které lákají mravence, kteří se živí larvami škodlivých housenek. V Beninu se mimo jiné osvědčily tzv. potravinové postřiky – roztoky cukru nebo kvasnic. Přírodní insekticidy se získávají přímo z místních rostlin – oblíbenými roztoky v Indii jsou například jíchy z česneku, chilli a nimby.

Příprava potravinového postřiku pro biobavlníkové pole v Beninu. Potravinové postřiky přilákají hmyz, který pomáhá udržet škůdce biobavlny pod kontrolou.

Příprava potravinového postřiku pro biobavlníkové pole v Beninu. Potravinové postřiky přilákají hmyz, který pomáhá udržet škůdce biobavlny pod kontrolou. Foto: Damien Sanfilippo

Přístup k pěstování biobavlny jednoduše nechává okolní přírodu fungovat v jejím normálním chodu, čímž jí umožňuje zachovávat si přirozenou rovnováhu.

Před sklizní biobavlny se často čeká, až rostliny spálí mráz a listy opadají přirozeně místo aplikace umělých defoliantů (chemikálií, které rostlinu spálí i s listy), mechanizace se namísto chemickými čisticími prostředky čistí mechanicky a surová biobavlna se zbavuje nečistot pomocí horké vody a biodegradabilních činidel.

Čímž se ovšem už dostáváme do další fáze výroby biobavlněných výrobků – zpracovávání, což je sám o sobě složitý a mnohastupňový proces. Po vyčištění surové biobavlny je třeba ji spříst na přízi a z ní následně utkat či uplést látku, vybělit, případně i nabarvit a aplikovat závěrečné úpravy. Většina z těchto kroků vyžaduje podpůrné substance, které zpracovávání usnadňují. V případě certifikované biotextilní výroby se jedná o přírodní oleje usnadňující spřádání, bramborový či kukuřičný škrob během tkaní nebo třeba kyselina octová na změkčování. Mezi většinou kroků je třeba odstranit substance, které byly na biobavlnu v předešlé fázi zpracování aplikovány, ale oproti konvenční výrobě samozřejmě nejsou povoleny čisticí prostředky na bázi ropy a sahá se vždy po přírodních nezávadných pracích činidlech.

Zpracovávání biobavlny je čistý, bezpečný proces. Pro lidi i Zemi.

Zpracovávání biobavlny je čistý, bezpečný proces. Pro lidi i Zemi. Foto: Indická surová biobavlna, připravená k vyzrnění a vyčištění.

Většina lidí upřednostňuje barevné materiály, a ty je nutno před nabarvením nejdříve vybělit. Drtivá většina bělení konvenční bavlny probíhá pomocí bělidel na bázi chlóru, který je ale desetkrát více toxický (a v používaných koncentracích navíc karcinogenní) oproti peroxidu vodíku, který je spolu s bělidly na bázi kyslíku používán pro výrobu biotextilu. Samozřejmostí je vyloučení optických zjasňovačů (navržených tak, že ultrafialové spektrum převádí do viditelného světla a tím maskují žluté a hnědé odstíny v bílé, která pak vypadá ještě bělejší 🙂 ).

Na barvení textilu v souladu s biotextilní certifikací je dovoleno používat pouze šetrná barviva a mořidla. Navzdory obecnému povědomí lze jimi dosáhnout veškeré škály odstínů od nejsvětlejších po nejtmavší, s jedinou výjimkou fluorescenčních barev. Při konvenční výrobě je pro barvení používána řada toxických chemikálií – jak pro životní prostředí, tak i pro zdraví lidí. Sloučeniny používané v biotextilní výrobě naopak nikdy neobsahují těžké kovy, azo sloučeniny a dioxaziny, benzen, formaldehyd a organochloridy. Při barvení šetrnými barvivy se spotřebovává i výrazně méně vody, takže dochází i k dalším úsporám energií, např. při úpravě odpadní vody.

Jen na vypěstování bavlny (umělá vlákna a řada dalších textilních materiálů je na tom ještě hůře) na jedno běžné tričko se v konvenční textilní výrobě spotřebuje okolo 1/6 kg těžkých chemikálií, při následné výrobě se množství chemikálií ještě násobí a znečistí okolo 2700 l vody. Velké množství z nich v konečné látce zůstává ve zbytkových množstvích a nepřetržitě zatěžuje naše těla. Některé chemikálie se odpařují zahřátím, některé se vstřebávají přímo skrze pokožku, některé vdechujeme ve formě miniaturních částeček textilu, které se obrušují při používání textilu a poletují okolo nás, či se usazují v našich domovech…

Je tak jen na nás, čím se chceme ve svém bezprostředním okolí a domově obklopovat.

Co chcete mít ve svém nejbližším prostředí vy?

————————-