Konvenční bavlna – bílé zlato nebo chemický koktejl?

Konvenční produkce bavlny pochází většinou z velkých plantáží, kde se pěstují jen odrůdy s vysokým výnosem za masivního používání chemických pesticidů a umělých hnojiv. Toto agropodnikání má jediný cíl – dosáhnout co nejvyššího výnosu za co nejnižší náklady. Než se z konvenční bavlny stane látka, jak ji známe, prochází pěstováním, sklízením, čištěním, spřádáním, bělením, tkaním či pletením, barvením a závěrečnými úpravami, přičemž při každém kroku je vystavena mnoha chemikáliím. Látka, která je výsledkem tohoto procesu, má chemikálie přímo vázány ve vláknu a navíc pokrývají i jeho povrch.

Většina konvenčně pěstované bavlny svůj život začíná jako geneticky modifikované (GMO) semínko. Genetická modifikace bavlny je vyvíjena tak, aby rostlina byla odolnější proti herbicidům a hmyzu. Například většina konvenčních bavlníkových plantáží v Číně je osévána GMO bavlnou, která sama produkuje tisicinásobné množství Bt toxinu, než je přirozené. Ochraňuje to rostlinu před hmyzími škůdci, především housenkami, které napadají nezralé tobolky a snižují úrodu i kvalitu bavlníkových vláken. Nicméně geneticky modifikované odrůdy mají své nevýhody. Jeden škůdce je pod kontrolou, ale množí se jiní. Více a více studií objevuje, že genetická manipulace plodin způsobuje nepředpokládané problémy, které například jen v USA mezi lety 1996 a 2010 zvýšily spotřebu dalších pesticidů o 173,7 milionů kg.

Pesticidy i v malých dávkách mají schopnost obrovskou měrou poškodit zdraví a přirozené fungování lidského těla. Zhoubný vliv chemikálií používaných v zemědělství na lidské zdraví je dobře dokumentován. Například chlorpyrifos je prudce jedovatý insekticid a jeden z důkladněji prostudovaných pesticidů mezi organofosfáty, chemikáliemi, keré poškozují nervový systém. V zemědělství se používá na ošetření napadených listů a plodů ovoce, cukrovou řepu, kukuřici, obilniny, papriku, okurky, rajčata, brambory a řepku olejku. 93 % američanů testovaných CDC mělo v moči přítomno metabolity chlorpyrifosu. V roce 2001 bylo v ČR spotřebováno 101 000 Kg chlorpyrifosu, 88 % na ošetřování řepky olejky.

Poté, co je bavlník během růstu podroben postřikům insekticidy a herbicidy, v době sklizně je aplikován postřik defoliantů. Defolianty rostlinu spálí i s listy, což zjednodušuje strojovou sklizeň. (např. Agent Orange z války z Vietnamu byl právě defoliant: „Jedna ze složek Agent Orange se od roku 1965 vyráběla i v Československu v chemičce Spolana Neratovice…  …Během krátké doby vážně onemocněly desítky zaměstnanců Spolany, kteří se podíleli na výrobě pesticidu, a proto byla výroba v roce 1968 ukončena a provozy uzavřeny.“). Jinak listy zanášejí sklízející harvester, způsobují mechanické poškození, špiní bavlnu a zvyšují její vlhkost, což zvyšuje riziko zplesnivění. Tribufos je organofosfát používaný jako defoliant. V roce 1999 oznámil Kalifornský úřad pro regulaci pesticidů nehodu, kdy skupina dělníků začala pracovat na plantáži bavlny 5 hodin po postřiku tribufosem a chlorečnanem sodným. Sedm z nich posléze muselo vyhledat lékařské ošetření a 5 z nich mělo dlouhodobé zdravoní problémy. Celkem 2 miliony hektarů bavlníkových plantáží bylo v tomto státě jen během 1 roku ošetřeno více než 635 tunami chemikálií, mezi ty nejčastějí patří regulátory růstu, herbicidy, defolianty, mikrobiocidy, nematicidy, insekticidy, stabilizátory pH, adjuvanty a konzervanty. Ohromující množství, vezmeme-li v úvahu, že alternativa v podobě pěstování biobavlny existuje a stejně tak i studie dokazující, že zisk těchto pěstitelů je vyšší než těch s konvenčním přístupem…

cotton field

Známé fotografie bavlníkových plantáží s úplně hnědými rostlinami ve většině případů znamenají, že keříky byly postříkány defolianty a spáleny

Chemikálie, používáné při pěstování přitom zůstávájí vázány na vlákna a stávají se tak součástí hotového výrobku. Dokazují to studie z roku 2006 na univerzitě v Łódźi a jiná americká studie z roku 2004 (Extrakce zbytových chlorovaných pesticidů z bavlněné matrice). Nalezeny byla například residua hexachlorbenzenu a mirexu. Dlouhodobé perorální vystavení lidí hexachlorbenzenu vyústilo v onemocnění jater, kožní léze, problémy se štítnou žlázou, poškození kostí a ztrátě vlasů. Při studiích bylo dokázáno, že prostupuje placentou, hromadí se v tkáních plodu a přenáší se i v mateřském mléce. Mirex je možno vstřebat vdechnutím, požitím a také skrze pokožku. Obě tyto chemikálie jsou tak nebezpečné, že jsou součástí dvacetičlenného seznamu Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech (ČR ji ratifikovala v roce 2004) a též v USA. Bohužel, ne všechny státy světa mají podobnou legislativu a vezmeme-li v úvahu, že drtivá většina produkce bavlny pochází z rozvojových zemí, začíná být obraz o skutečném rozsahu používaných chemikálií na tuto masivně ošetřovanou zemědělskou plodinu ještě temnější.

Množství dalších chemikálií se používá i při následném zpracování. Poté, co je surová bavlna sklizena, počesána a spředena do příze, je důkladně vyčištěna a tím připravena na bělení. Čištěním je bavlna zbavena zbytečků z původní rostliny a přirozených olejů. Čistí se hydroxidem sodným za vysokých teplot. Hydroxid sodný je bohužel velmi nebezpečný, je to silný louh, který leptá jakékoliv tkáně a podle míry vystavení může způsobit popáleniny až smrt udušením.

Aby byla bavlna naprosto bílá a připravena na následné barvení, musí se vybělit. Často jsou používána bělidla na bázi chlóru. Chlór je nebezpečná látka dráždící pokožku a oči. Je zdokumentována dlouhá řada případů, kdy v textilních továrnách v chudých zemí světa stojí po pás ponořeni lidé ve vybetovaném bazénku plném vody, do kterého z pytle sypou bělidlo. Bělenou bavlnu je třeba míchat, a ani zde není výjimkou promíchávání rukama, bez jakýchkoliv ochranných prostředků.

Bělení však porušuje přirozeně hladký povrch bavlněných vláken, které mají kvůli tomu příliš velké povrchové tření. Musí se proto potáhnout lubrikantem a antistatickou úpravou, díky kterým je možno přízi zpracovávat v moderních vysokorychlostních strojích. Běžně se na tyto úpravy používá roztok butoxyethyl stearátu. Vdechnutí může způsobit vážné podráždění dýchacích cest, kontakt s pokožkou může způsobit podráždění nebo i popáleniny a dlouhodobé vystavení může mít za následek poškození jater a ledvin. Močovinoformaldehydová pryskyřice je další činidlo používané na úpravy textilu. Umožňuje redukovat srážlivost a mačkavost látky. Problém je, že formaldehyd je známý karcinogen a z pryskyřice se uvolňuje. Krátkodobé účinky zahrnují podráždění očí a nosu, sípání, kašlání, únavu, vyrážky, vážné alergické reakce, pálení očí a dýchacích cest, nevolnost a problémy s dýcháním. Závěrečné úpravy textilu jsou navíc navrženy tak, aby se chemikálie nedaly vyprat. Jsou totiž aplikovány za tepla, kdy se molekuly činidel roztáhnou, a tím jsou vázány do struktury bavlny na molekulární bázi.

Většina bavlněných výrobků posléze prochází barvením, při kterém jsou barvy ustalovány pomocí mořidel, aby nezesvětlaly na slunci nebo při praní. Používá se například chrom, nebo síran draselno-hlinitý, které jsou dráždivé při kontaktu s pokožkou, při vdechnutí nebo požití. Po namoření přichází na řadu barvení. Řada barviv uvolňují aromatické aminy jako benzidin, nebo toluidin. Obě tyto chemikálie jsou karcinogeny, toluidin je vysoce toxický pro vodní organismy. Odpadní voda barvicích lázní často obsahuje také těžké kovy a amoniak.

Při běžném, konvenčním zpracování bavlny (ale i jiných textilních materiálů), jsou vlákna krok za krokem pokrývána vrstvami chemikálií. Veškeré aplikované pesticidy, defolianty, bělidla, přebytečná barviva a sloučeniny závěrečných úprav se vymývají pomocí vody a různých pracích prostředků. S takovým množstvím chemikálií je však těžké zbavit se veškerých stop… Díkybohu se objevuje se stále více veřejných (protože ty neveřejné na podobná témata, zpracovávané přímo pro výrobce chemikálií, existují již delší dobu) studií, které nacházejí spojitosti mezi vystavením nebezpečným chemikálií v moderním životním prostředí a nemocemi a poruchami jako astma, vrozené vady, poruchami pozornosti a hyperaktivitou, autismem, dyslexií, duševními poruchami, dětskou leukémií, rakovinou mozku, dětskou obezitou a cukrovkou 2. typu a lidé proto mají možnost se skutečně informovaně rozhodovat, jakým způsobem si vytvoří své nejbližší prostředí.

————————-